Litoměřice-info.cz  >  Město  >  Historie
pdf print

Historie

Litoměřice

Na soutoku řek Labe a Ohře, v malebné oblasti Českého Středohoří, leží jedno z nejstarších a nejkrásnějších českých měst, kde byl Přemyslovci vybudován mocný, raně středověký hrad, strážce kraje. Toto opevněné sídlo bylo jedno z nejvýznamnějších v Čechách. Lid, který zde žil, nazval kronikář Kosmas „Liutomerici“.

Kolem roku 1057 zde založil kníže Spytihněv kapitulu s kostelem sv. Štěpána, přičemž tzv. „zakládací listina kapituly“ je nejstarší písemností tohoto druhu u nás a v originále se dochovala dodnes. Tento dokument mimo jiné zachycuje tehdejší významné obchodní vztahy s kraji na sever od Krušných Hor. Postupně zde vznikala velká sídelní aglomerace s rozsáhlou řemeslnou výrobou a čilým obchodem. Významným obchodním artiklem byla především sůl, která se sem dovážela a již tehdy i víno, které se zde pěstovalo. Na návrší východně od hradiště s kapitulou, odděleném údolím potoka Pokratce, bylo v letech 1219-1228 na místě několika starších osad založeno právní město, které se výrazně rozvíjelo. Měšťané se řídili zvláštním právem, zvaným „magdeburské“. To znamenalo, že odvolacím soudem nebyla Praha, ale Magdeburg. Počátkem 14. století se stal městský soud v Litoměřicích odvolacím soudem pro česká města magdeburského právního typu.

Původně nevelké město, zaujímající jen bloky kolem náměstí, bylo za vlády krále Karla IV. značně rozšířeno. Zejména východním směrem bylo vybudováno dodnes ve velké míře zachovalé mohutné městské opevnění a za hradbami se rozkládala řada již dříve vzniklých předměstí.

V době husitství zde byli pronásledováni stoupenci Husova učení. Litoměřice musel opustit husitský probošt kapituly Zdislav ze Zvířetic, přítel Mistra Jana Husa. Na Vánoce roku 1419 byla katolickými měšťany uvězněna řada měšťanských synků pro jejich příklon k Husovu učení. Dne 30. května 1420 bylo 24 z nich potupně utopeno v Labi. V květnu 1421 oblehl Litoměřice Jan Žižka z Trocnova, měšťané se tehdy přidali k méně radikální husitské straně Pražanů, a tím město zachránili před dobytím.

Potom se vrátili Pražané od Jaroměře do Prahy, ale Žižka, táborský hejtman, zamířil se svým lidem k Litoměřicům, a zmocniv se na vysoké hoře jednoho dřevěného srubu, kterému dal jméno Kalich, obklíčil Litoměřice. Proto přijeli Litoměřičtí pod bezpečným glejtem do Prahy, poddali se Pražanům a prosili, aby nařídili, aby Žižka se svými lidmi od jejich města odtáhl. Pražané hned k němu poslali spoluměšťany, aby upustil od obtěžování města, protože se poddalo Pražanům. On však na to nikterak nedbal, učinil útok ne bez ztráty svých a konečně poražen odtáhl.

V 16. století došlo k rozvoji renesančního stavitelství, které předurčilo stavební ráz města. Dodnes se zachovalo velké množství stavebních památek z této doby. Bohatnoucí měšťané si tehdy nechávali stavět výstavné kamenné domy patřící k nejkrásnějším ve městě. V době před porážkou českých stavů na Bílé Hoře dosáhly Litoměřice vrcholu populačního rozvoje za feudalismu. Žilo zde více než 5000 obyvatel ve více jak 700 domech. Následná třicetiletá válka znamenala velký zlom v rozvoji města. Z dosud spíše protestantských Litoměřic muselo pro svou víru emigrovat více než 200 rodin. Jedním z exulantů byl také zdejší radní a učenec M. Pavel Stránský. Nastala doba velkolepé barokizace. Došlo k obnově domů, pobořených v době třicetileté války, ke slohové proměně stávajících objektů a výstavbě nových.

V době žní se tu vyrábí mošt, o mnoho lahodnější než jinde, a rovněž vinná polévka z utřené hořčice a odvaru mladého vína. Měšťané v tomto městě, chtějí-li návštěvníky a přátele vlídně pohostit, nalévají jim obyčejně vína tak štědře a přitom do té míry zapomínají nabízet jídlo, že si vysloužili pokárání dvojím obecně rozšířeným šlehem. Říká se totiž, že Litoměřičtí dovedou člověka pitím málem udusit, ale hladem k smrti umořit, a rovněž že musí být rád, koho v Žatci nevypískali, v Lounech nezbili a v Litoměřicích neopili.

Pro rozvoj českého kulturního života mělo velký význam zdejší patnáctileté působení jazykovědce Josefa Jungmanna. Ve zdejším semináři a na gymnáziu, jako na prvním místě v Čechách, učil češtinu a českou literaturu. Básník Karel Hynek Mácha zde krátkou dobu pobýval a 6. listopadu 1836 zemřel. K jeho pobytu se od té doby váže místní tradice českého kulturního života.

Teprve v polovině 19. století dosáhlo město opět velikosti, kterou mělo před třicetiletou válkou. K jeho rozvoji významně přispělo jak připojení na paroplavební trasu roku 1841, tak i vybudování železnice v roce 1873.

Na zdejších školách působily různé významné osobnosti, mezi něž patřil například ředitel reálky F. Blementritt (+1913), významný badatel o Filipínách a nejlepší přítel filipínského národního hrdiny José Rizala. Významnou osobností v řadě starostů se stal v letech 1934-36 přední německý aktivistický politik, agrárník Franz Křepek.

Za druhé světové války se Litoměřice staly smutně proslulé nejen blízkostí Terezína, ale hlavně pobočkou koncentračního tábora ve Flossenbürgu, tzv. táborem Richard s budovanou podzemní továrnou pro válečnou výrobu ve svazích západně od města. Zde jako oběti nacismu našly smrt tisíce vězňů z nejrůznějších zemí Evropy.

Počátkem 20. století byly ve městě vybudovány hlavně nové okrajové vilové čtvrti a po II. světové válce sídliště s panelovou výstavbou. Byla vystavěna nová nemocnice, dům kultury a závod mrazíren.

Litoměřice se nikdy nestaly městem velkého průmyslu, zachovaly si však svou starobylou hrdost v úloze duchovního centra, města škol, veřejných institucí a politiky.

Fotogalerie

fotografie

Kam dnes na oběd

Vepřová plec na lesních houbách ,dušená rýže 129 Kč
Staročeská kulajda s vejcem a houbami  

Reklama

Památník TerezínDestinační agentura České středohoříLitoměřické kulturní létoKonference Stop and StayKam v Litoměřicích?FérKafeZahrada Čech

Turistický a informační portál

www.litomerice-info.cz
Mírové náměstí 16/8a
412 01 Litoměřice
Telefon : +420 416 916 440, +420 411 131 083
e-mail: info@litomerice-info.cz
Webdesign:
Webdesign
Tvůrce webu:
Tvůrce webu