Budyně nad Ohří
(městská památková zóna)
Bývalé královské město má své kořeny hluboko v daleké historii (nejstarší zmínka pochází z roku 1173). Zažilo vládu Přemysla Otakara I. i Jana Lucemburského, který jej prodal Zbyňkovi Zajícovi z Hazmburka. Do dnešních dob se zachovala gotická dispozice města se zbytky opevnění pocházejících ze 14. a 15. století.
Unikátem je budyňský hrad, vybudovaný jako pozdně gotický ve druhé polovině 15. století na místě raně gotického vodního hradu ze 13. století. V roce 1575 byl hrad přestavěn na renesanční zámek, původně čtyřkřídlý, se stal nejhonosnějším panským sídlem v Čechách. Do dnešních dob se dochovala jeho západní a severní část (další dvě části zbořeny v letech 1823 - 1840). Dřívější hluboké příkopy, které obklopovaly celé nádvoří obehnané mohutnou hradbou, zůstaly pouze v náznacích v zadní části hradního dvora.
Na konci 16. století zde bývala významná alchymistická laboratoř a pobýval zde i významný dánský astrolog Tycho de Brahe.Zámku - tzv. Vodního hradu - se hojně využívá společně s farním kostelem sv. Václava (původně gotický, v současné podobě barokní) ke společenským a kulturním akcím. V areálu hradu je umístěno i ojedinělé muzeum alchymie.
Helfenburk
(Hrádek)
Častým cílem výletů v okolí Úštěka - asi 3 km východně je hrad Helfenburk, zvaný také Hrádek.
První zmínky sahají do roku 1375, kdy jej prodal Hanuš z Helfenburku i s celým panstvím pražskému arcibiskupovi Janu Očkovi z Vlašimi. Ten hrad podstatně rozšířil. Jeho nástupce Jan z Jenštejna nechal v letech 1390-1395 vybudovat hlavní mohutnou čtyřbokou věž hradu a dokončil dodnes zachované hradby, které jsou 12 m vysoké a 277 m dlouhé. Přes 60 metrů hluboká studna zajišťovala obráncům dostatek pitné vody. Zachované brány s v padlinami pro padací mosty jsou názornou ukázkou středověké fortifikační techniky.
Posledním pražským arcibiskupem, který hrad vlastnil, byl Konrád z Vechty, který zde roku 1431 také zemřel. Za vlády pražských arcibiskupů hrad sloužil jako skrýš pro klenoty, relikvie a také pro knihovnu Svatovítského chrámu v Praze.
Hrad měnil majitele. Vlastnili jej také Michalovicové, Rožmberkové a Štemberkové. V roce 1467 hrad dobyla vojska krále Jiřího z Poděbrad. Po majetkových přesunech dostali hrad Sezimové. Hrad k obývání již neužívali.O víkendech, kdy je na Helfenburku průvodcovská služba, je možno obdivovat siluetu Velkého a Malého Sedla i lesní scenérii přímo z vrcholku věže.
Malá pevnost Terezín
Malá pevnost vznikla na pravém břehu řeky Ohře a využívala se již od 19. století jako těžké vězení. V červnu 1940 v ní bylo zřízeno vězení pražského gestapa. Jeho branami prošlo více než 90 000 vězňů, z nichž zde více jak 2/3 zahynulo. Prohlídky Památníku Malá pevnost jako historické části Terezína a národního hřbitova. Prohlídka památníku s průvodcem (Č, N, A, F, R). Mezi stálé expozice Památníku patří:
- Malá pevnost Terezín 1940 - 1945
- Výtvarná expozice Památníku Terezín
- Terezín 1780 - 1939
- Koncentrační tábor Litoměřice 1944 - 1945
- Internační tábor pro Němce
- Malá pevnost 1945 - 1948
Otevírací doba:
celoročně každý den (mimo 24. - 26. 12. a 1.1.)
zimní sezóna (1.11. - 31.3.) 8:00 - 16:30 hod.
letní sezóna (1.4. - 31.10.) 8:00 - 18:00 hod.
Více na www.pamatnik-terezin.cz
Museum Ghetta, Terezín
vlastního města bylo v říjnu 1941 vystěhováno obyvastvo a vzniklo zde ghetto, kterým prošlo na 160 000 židovských vězňů, z nichž asi 36 000 zahynulo přímo zde a další pak většinou v Osvětimi. Pro návštěvníky jsou připraveny prohlídky samotného ghetta s průvodcovským výkladem (Č, N, A, F, R) a dále stálá expozice dějin terezínského ghetta v letech 1941 - 1945, galerie (práce vzniklé v terezínském ghettu), návštěva kina a prohlídky příležitostných výstav instalovaných ve foyeru kina.
Otevírací doba:
celoročně každý den (mimo 24. - 26. 12. a 1.1.)
zimní sezóna (1.11. - 31.3.) 9:00 - 16:30 hod.
letní sezóna (1.4. - 31.10.) 9:00 - 18:00 hod.
www.pamatnik-terezin.cz
Roudnice nad Labem
(městská památková zóna)
Kulturní a hospodářské centrum Podřipska, druhé největší město regionu. Své jméno dostalo město podle rudného pramene, který zde vyvěral (Rúdnice).První zmínky nalezneme již v 10. století, kdy zde existovalo sídliště. Velkého rozkvětu doznalo město zřejmě ve 14. století, kdy se Roudnice stala letním sídlem pražských arcibiskupů o jejichž dvoru je zmínka již z roku 1167. Na místě tohoto dvora byl posléze roku 1182 vybudován románský hrad a opodál vzniklo Staré město s nejstarším kamenným mostem přes Labe. Roku 1333 pak založen klášter augustiniánů a gotický kostel Narození Panny Marie (přestavěný Octavio Broggiem v letech 1725-34 ve stylu barokní gotiky). V roce 1378 je Roudnice rozšířena o tzv. Nové město.
V období husitských válek však bylo město vypáleno (roku 1425) a Žižkova vojska zničila i kostel s klášterem. Z doby obnovy Roudnice pak pochází i městská pozdně gotická věž zvaná Hláska, která měla sloužit k obraně města, hlášení ponocného a ohlašování požárů. V průběhu staletí pak byla mnohokrát přestavována.
Město se ke svému dalšímu rozvoji nadechlo roku 1575, kdy se dostalo do správy Viléma z Rožmberka a po roce 1603, kdy jej získali Lobkovicové, kteří v letech 1652-84 nechali vybudovat raně barokní zámek (stavitelé F.Carrati, C.Orsolini, P.Colombo, A.Porta), patřící mezi největší zámky ve střední Evropě. Zároveň se zámkem nechali vystavět i zámeckou jízdárnu, kde je od roku 1960 umístěna Oblastní galerie výtvarného umění.
Období baroka zanechalo městu další řadu památek: např. kapli sv. Viléma postavenou Octavio Broggiem roku 1726 a vyzdobenou freskami od V.V.Reinera, barokní čtyřbokou zvonici (z roku 1715), a kapli sv. Josefa (z roku 1777).Dalšího velkého rozmachu se pak Roudnice dočkala v 19. století, kdy se stala významným centrem českého národního života.
Státní hrad Hazmburk
Širokému okolí dominuje zřícenina hradu Hazmburk, postaveného po polovině 13.století na území rodu Lichtemburků. Od roku 1335 se nacházel v majetku Zbyňka Zajíce z Valdeka. Podle jména tohoto majitele dostal hrad také své nové jméno(původně hrad Klapý byl přejmenován na Hasenburg - Zajícův hrad - počeštěno na Hazmburk). Tehdy byl hrad rozšířen o východní část s oválnou věží zvanou"Černá". Roku 1336 se hrad dostal do vlastnictví krále Jana Lucemburského,který jej roku 1558 prodal Lobkovicům. Po polovině 16. století byl hrad opuštěn. S jeho zbytky je spjato mnoho pověstí, především s černou věží..
Výstup na tuto dominantu kraje vás odmění překrásným výhledem na celou krajinu a erudovaní průvodci vás provedou po celém areálu hradu a umožní vám i výstup na tzv. Bílou věž. Na hradě jsou pořádána v turistické sezóně četná tematická vystoupení a speciální programy.
Státní zámek Libochovice
Kdo zavítá do Libochovic, přivítá ho nádherný barokní zámek, zrcadlící se ve vodách řeky Ohře, který patří k nejvýznamnějším barokním památkám v České republice. Najdeme jej na libochovickém náměstí.
Původní dřevěnou tvrz, která zde stávala již na počátku 13. století nechal její tehdejší majitel Zbyněk Zajíc z Valdeka, pán z Hazmburka, ve 14. století přestavět do gotické podoby, ale již roku 1424 byla tvrz v rozvalinách, když ji vypálili husité. Teprve roku 1558, kdy se majiteli libochovického panství stali Lobkovicové(Jan z Lobkovic), se začalo s výstavbou jednopatrového zámku v renesančním slohu. Po bitvě na Bílé hoře (kdy byl poslední z rodu Lobkoviců za účast na vzpouře proti císaři odsouzen a uvězněn na hradě Lokti, kde r. 1613 zemřel) získali zámek Šternberkové. Při velkém požáru Libochovic v roce 1661 však vyhořel i zámek a nedlouho poté, roku 1676, bylo panství prodáno rakouskému šlechtici Gundakaru Dietrichsteinovi, který nechal zámek přestavět v letech 1683 - 1690 do barokní podoby. Stavbou byl pověřen italský architekt Antonio della Porta. Od té doby zámek svůj vzhled už výrazně nezměnil.
Roku 1858 umírá poslední z rodu Dietrichsteinů Josef a panství se ujal manžel jeho dcery Terezie , Jan Bedřich hrabě Herberstein. V majetku tohoto rodu zůstalo panství až do roku 1945, kdy byl celý majetek zkonfiskován.
V zámeckém interiéru je největším a nejslavnostnějším prostorem tzv. Saturnův sál, který prostupuje dvě patra budovy. Jednotlivé komnaty zámku jsou zdobeny nástropními malbami - freskami od italského malíře Francesca Marchettiho. K nejcennějším exponátům pak patří řada gobelínů z Bruselu, Antverp a Audenardu.Návštěvníky zaujme také velké množství různých zámeckých kachlových kamen.Výzdobu místností zámku doplňují kolekce pláten od Christiana Schrödra (učitele Petra Brandla).
Ve stálé expozici pamětní síně na zámku si můžeme připomenou život a dílo geniálního vědce - lékaře, básníka a pedagoga světového věhlasu Jana Evangelisty Purkyně, který se zde roku 1787 narodil a působil i na německých universitách.
K zámku patří také zámecký park, založený koncem 17. století českým zahradníkem Janem Tulipánem po vzoru francouzských versailleských zahrad. Park byl později rozšířen a koncipován na park anglický. Nyní má rozlohu 25 hektarů a nalezneme zde velké množství vzácných cizokrajných stromů, mezi kterými se procházejí pyšní pávi a dokreslují svojí důstojností vzácnost tohoto zámku.
Pro návštěvníky jsou připraveny tradiční prohlídky historických interiérů i exteriérů, a v sezóně jsou četné večerní netradiční prohlídky za účasti historických postav a strašidel a v Saturnově sále oblíbené koncerty.
Státní zámek Ploskovice
Poblíž Litoměřic, ve vzdálenosti cca 7 km, se nachází ploskovický zámek,postavený v letech 1720 - 1725 na místě zbořené původní středověké tvrze jako letní sídlo pro Annu Marii Františku, později velkovévodkyni toskánskou. Stavitelem(dle návrhu litoměřického stavitele Octavia Broggia) byl pravděpodobně Kilián Ignác Dienzenhofer.
Roku 1805 přechází Ploskovice do majetku toskánské větve Habsburků a roku 1849 se celé ploskovické panství stalo soukromým majetkem penzionovaného císaře FerdinandaV. Dobrotivého z rodu Habsburků, posledního korunovaného českého krále. V té době(v l. 1851-53) byl zámek rozšířen (přistaveno druhé patro), interiér upraven a parková zahrada byla přeměněna a rozšířena na přírodní krajinný park v anglickém stylu s vodními plochami a sochařskou výzdobou. Stavebních prací se ujali Jan Bělský a Josef Pokorný, kteří posílili rokokový ráz zámku. Vnitřní výzdobu prováděl malíř Josef Navrátil a sochař Václav Levý.
V majetku Habsburků byly Ploskovice až do roku 1918, kdy se jejich správy ujal Československý stát a bylo zde letní sídlo ministerstva zahraničních věcí.Častým hostem zde býval Edvard Beneš a Jan Masaryk.
Pro návštěvníky zámku jsou připraveny tradiční prohlídky historických interiérů i exteriérů, ale v sezóně jsou i četné večerní netradiční prohlídky za účasti historických postav a strašidel a oblíbené koncerty.
Provozuje:
Správa památkových objektů okresu Litoměřice,
Kontakt Státní zámek Ploskovice, čp. 1, 411 42 Ploskovice tel./fax: 416749092
Otevírací doba:
Leden - zavřeno
Únor - zavřeno
Březen - zavřeno
Duben: Stř-Ne 9:00-16:00 hod.
Květen: Ú-Ne 9:00-17:00 hod.
Červen, červenec, srpen: Ú-Ne 9:00-18:00 hod.
Září: Ú-Ne 9:00-17:00 hod.
Říjen: Stř-Ne 9:00-16:00 hod.
Listopad - zavřeno
Prosinec - zavřeno
Vstupné: 70,- Kč/50,- Kč
Rodinné vstupné: 190,- Kč
Děti do 6 let /skupinové výpravy/: 10,- Kč
Cizojazyčný výklad: + 100%
Grotty:10,- Kč
Kontakt: tel. 416749092
e-mail:zamek.ploskovice@usti.npu.cz
zamekploskovice@email.cz
Terezín
(městská památková rezervace)
Město (roku 1782 povýšeno na královské svobodné město) je světovým unikátem pevnostního stavitelství ze sklonku 18. století a představuje vrchol a zároveň konec bastionového způsobu opevňování. Je jedinou bastionovou pevností, která byla postavena v čistém slohu francouzské fortifikační školy Meziéres a je zároveň první novověkou pevností.
Stavebníkem byl roku 1780 císař Josef II., který osobně položil základní kámen a město nazval na počest své matky Marie Terezie.
Budovaná pevnost měla sloužit jako obrana před vpády pruských armád do Rakousko-uherské monarchie. Pevnostní statut města byl zrušen roku 1887.
Téměř po celém obvodu města je zachováno původní opevnění a celá pevnost je provrtána minovým systémem. Hlavní galerie, minové pole, komunikační galerie a odposlouchávací chodby představují celkem 28 776m podzemních chodeb. Pro obranu pevnosti byla využita i spodní voda.
Část těchto podzemních chodeb je zpřístupněna veřejnosti.
Součástí opevnění je i o něco později vybudovaná Malá pevnost ležící za mostem přes Oharku, která se neblaze zapsala do našich dějin jako koncentrační tábor v období 2. světové války.
Hojně navštěvovanými místy Terezína jsou Památník Terezín - Muzeum ghetta (instalována stálá expozice o dějinách terezínského ghetta), Park terezínských dětí (vybudován na památku nejmladších vězňů ghetta jako místo piety), Židovský hřbitov s krematoriem (stálá expozice o úmrtnosti a pohřbívání v ghettu), Národní hřbitov (založen roku 1945 a jsou zde pochovány oběti z policejní věznice gestapa v Malé pevnosti, terezínského ghetta a koncentračního tábora v Litoměřicích).
V nabídce samozřejmě nemůže chybět Malá pevnost - areál bývalé policejní věznice gestapa. V Muzeu Malé pevnosti je umístěna stálá expozice Malá pevnost Terezín 1940-1945 a expozice výtvarného umění Památníku Terezín. Dále se v Malé pevnosti nachází stálá expozice Terezín 1780-1939, Koncentrační tábor Litoměřice 1944- 1945, Internační tábor pro Němce, Malá pevnost 1945- 1948, příležitostné výstavy a kino.
Třebenice
V bývalém evangelickém kostele zřízeno Muzeum českého granátu s kolekcí šperků Ulriky von Levetzow, lásky J.W.Goetha, největším českým granátem (pyrop) a kališnickým graduálem (40kg). Otevřeno:
duben+říjen So+Ne
květen-září Ú-Ne, tel. 416594695.
Nedaleko zřícenina hradu Košťálov (481m)
Třebívlice
Zde se nachází muzeum Ulriky von Levetzow, otevřeno So+Ne 9:00-11:00 a 14:00-16:00 hod., jinak na objednávku, tel. 416596169, 416596177, 774/150843-p.Pazderová
Úštěk
(městská památková rezervace)
Cestujete-li z Litoměřic do České Lípy nebo obráceným směrem, nemůžete minout město Úštěk ležící v úštěcké kotlině na pomezí Českého středohoří a Dokeské pahorkatiny, které vás pohladí svojí malebností i pestrostí jednotlivých staveb.
Jeho historicky nejcennější část je postavena na skalním ostrohu, nad soutokem Loubního a Úštěckého potoka. První zpráva o Úštěku pochází až z roku 1387, kdy Petr z Michalovic přijal jako léno město s hradem a opevněním.
Protáhlé, poměrně úzké náměstí je roubeno gotickými domy s podloubím a typickými štíty. Stavby jsou z místního pískovce spojeny převážně jílem. Vznikly ve druhé polovině 14. století. Rozsáhlá sklepení, vyhloubená do skalního masivu, měla několik pater, tři až čtyři rozdílné výškové úrovně, nejsou vzácností.
Samotnému náměstí dominuje barokní kostel sv. Petra a Pavla z roku 1772. V jeho interiéru jsou dřevěné plastiky řezbáře J. J. Vančury a oltářní obraz od Karla Škréty. S kostelem tvoří působivý celek honosná budova děkanství z období baroka postavená zřejmě Octavio Broggiem.
Neobyčejným zážitkem je i návštěva tzv. Pikartské věže z 15. století, která byla součástí městského opevnění a bránila jižní část města. Některá patra této pětipodlažní stavby dnes slouží jako výstavní síň. Z věže je pěkný výhled do údolí.
Zajímavostí jsou sklepy úštěckého hradu tesané v pískovci, kde v parném létu najdete příjemné osvěžení. Úštěcký hrad naposledy sloužil jako sladovna pivovaru.
Na Českém předměstí je významná synagoga, stojící v blízkosti bývalých osmi židovských domů, ze které je velmi pěkný rozhled na celou jižní část města. Synagoga patřívala k malému židovskému ghettu. S ním sousedil i gotický dvojdům čp. 18 (tzv. Gotické dvojče), jehož samostatné části spojuje klenutý průjezd.
Unikátem Úštěka, který nalezneme nad údolím Loubího potoka jsou tzv. Ptačí domky, postavené na hraně srázu. Dřevěné pavlače těchto domků trčí vysoko nad příkrý sráz skalní stěny a stejně jako sklepy jsou zahloubeny do skály. Tato scenérie nenechává v klidu ani filmaře a točily se zde záběry do známého oscarového filmu Kolja.Pokud jste prohlídkou města unaveni, můžete si odpočinout na dlouhých písečných plážích u jezera Chmelař, nebo v kempu na jeho jižním břehu.Okolí města je ideální pro výlety, ať již pěšky či na kolech a je rájem pro houbaře a rybáře.
Vodní hrad Budyně nad Ohří
Hrad vlastnili čeští panovníci až do doby vlády Jana Lucemburského, který jej prodal Zajícům z Hazmburka, v jejichž vlastnictví byl až do roku 1613, kdy přešel do vlastnictví Šternberků. Posledními majiteli šlechtického původu byli Herbersteinové a od roku 1946 je ve vlastnictví města Budyně.
Původně dřevěný hrad nechal na počátku 13. století král Přemysl Otakar I.přestavět na raně gotický vodní hrad a ve druhé polovině 15. století se opět dočkal přestavby, tentokrát na pozdně gotický. Posledního velký zásah proběhl roku 1575, kdy byl upraven na renesanční zámek, původně čtyřkřídlý, jenž sestal nejhonosnějším panským sídlem v Čechách.
Do dnešních dob se dochovala jeho západní a severní část (další dvě části zbořeny v letech 1823 - 1840). Dřívější hluboké příkopy, které obklopovaly celé nádvoří obehnané mohutnou hradbou, zůstaly pouze v náznacích v zadní části hradního dvora.
Nachází se zde Jandovo vlastivědné muzeum a alchymistická laboratoř.
Otevírací doba:
duben - říjen: Út-Ne 10:30-12:00 13:30-17:00 hod.
listopad - březen: So+Ne 10:30-12:00 13:30-15:30 hod.
Tel. 416862395
