V severní části území (na sever od Litoměřic) se nachází Chráněná krajinná oblast[1] České středohoří. České středohoří bylo vyhlášeno Chráněnou krajinnou oblastí roku 1978 a je v kontextu ostatních CHKO zajímavé tím, že zatímco v případě většiny CHKO je oceňována hlavně původnost přírody a nezasaženost antropogenními aktivitami, v Českém středohoří antropogenní aktivity částečně vytvořily podmínky pro to nejcennější, což je vysoká biodiverzita druhů. Dále k dobrým podmínkám přispívá nadprůměrná rozmanitost reliéfu, klimatických podmínek a hornin. Ve vymezené části Českého středohoří se dále nachází jedna Národní přírodní památka[2], tři Přírodní památky[3] a jedna Přírodní rezervace.
Na daném území se nacházejí dva typy reliéfu – nížina (Terezínská kotlina a údolí řeky Labe) směrem na jih a východ a hornatiny severním a západním směrem (Verneřické středohoří). Terezínská kotlina se nachází na erozně denudační sníženině na dolním Labi a dolní Ohři. Protože je to sníženina, kterou prochází řeka, je pravidelně zaplavována, což mělo nejkatastrofičtější následky při povodních v roce 2002. V Českém středohoří je na daném území nejvyšším vrcholem Dlouhý vrch (655 m n.m.).
Verneřické středohoří se nachází směrem na sever a severovýchod od Litoměřic a někteří autoři jeho část blízkou Litoměřicím označují jako Litoměřické středohoří. Litoměřické středohoří má charakter ploché hornatiny a patří k nižším částem Českého středohoří. Krajinu lze na celém území označit jako kulturní. Působení člověka se na celém území projevuje silně, což nutně nemusí znamenat, že negativně. V Českém středohoří je výrazné jisté zmozaikovitění krajiny, ve které se na malém území střídají oblasti lesů, luk, polí a sídel. Tím ovšem byly vytvořeny podmínky pro vysokou biodiverzitu druhů, což dělá České středohoří atraktivní oblastí. Krajina Terezínské kotliny je silně antropogenně ovlivněna, lesnatost je velmi nízká a většinu plochy zabírá zemědělská půda a lidská sídla.
Hydrograficky patří vymezená oblast do povodí dolního Labe a dolní Ohře. Až do vstupu do oblasti Českého středohoří protéká řeka Labe rovinou, a proto každoročně hrozí záplavy. Břehy a okolí řeky nesou známky antropogenní aktivity, ale naprostá většina tohoto území je ovlivněna esteticky poměrně vkusně a pokud někde došlo k devastaci, do dnešních dnů je již napravena. Ohře se vlévá zleva po směru toku do Labe u Želetic a tvoří jeden z jeho největších přítoků vůbec. Z dalších toků stojí za zmínku Stará Ohře, která byla odkloněna při stavbě terezínské pevnosti a nyní se vlévá do Labe nad Terezínem. Litoměřicemi vede Pokratický potok, který je zčásti zatrubněn a jehož poslední kilometry před spojením s Labem vedou přímo středem Litoměřic v severojižním směru. Jeho zvládnutí si vyžádalo nemalé investice v době rozvoje města ve 20. století, zvláště při stavbě sídlišť. Jediná vodní plocha na daném území je Píšťanské jezero, které má rozlohu 60 ha a je aktivně využíváno pro cestovní ruch.
Klimaticky patří vymezené území k suchým a teplým oblastem. Průměrné roční teploty dosahují 8,5°C a úhrn srážek 500 mm. Počet dnů se sněhovou pokrývkou je 40 – 60 ročně, což je republikový podprůměr. Tyto údaje pocházejí z nejbližší meterologické stanice ve stejné nadmořské výšce v Doksanech (www.chmi.cz, 2010). V Quittově klimatické klasifikaci spadá území do kategorie W2 (Atlas podnebí Česka, 2007).
Vegetační kryt ani některé další údaje nejsou vzhledem k vymezení území nikde přesně popsány, ale odhadem je asi 35% území zalesněno (hlavně oblast Českého středohoří), 50% zaujímá zemědělská půda a 15% lidská sídla. Ze zemědělské půdy převažují černozemě a hnědozemě, ve vyšších polohách nivní půdy. Na lesní půdě převažují dubohabrové lesy a bučiny. Z rostlinstva převažují suchomilné a teplomilné druhy, v Českém středohoří jsou rozšířena nelesní společenstva skal a sutí, travnatých strání apod. V oblasti fauny převažují vzhledem ke klimatickým podmínkám opět teplomilné a suchomilné druhy, zajímavý je výskyt vzácných druhů na sutích kopců Českého středohoří (Přírodní poměry Litoměřicka, 1967).
