Cestovní ruch je jedním z hlavních faktorů ekonomického rozvoje mnoha regionů. Velikost cestovního ruchu regionu jako průmyslu je dána mnoha faktory, hlavními jsou lokalizační předpoklady regionu, realizační předpoklady regionu a kvalita marketingu, který dané předpoklady „prodává“. Regiony se dají rozdělit na dvě skupiny podle vlivu cestovního ruchu na strukturu hospodářství regionu. V první skupině jsou regiony, v jejichž případě je cestovní ruch dlouhodobě profilujícím oborem hospodářské aktivity, například regiony lázeňské. V regionech druhé skupiny je cestovní ruch pouze doplňujícím oborem hospodářské aktivity a do této skupiny patří většina regionů, včetně předmětného regionu této práce. Některé regiony se postupem času dostávají do situace, kdy je cestovní ruch čím dál víc profilujícím oborem hospodářství, například regiony horské, ve kterých dlouhodobě dochází k útlumu původních tradičních hospodářských odvětví (Hrala, 1987).
Cestovní ruch může mít na region mnoho pozitivních i negativních dopadů. Z pozitivních je tím nejvíce očividným přínos ekonomice, který vychází např. ze zvyšování zaměstnanosti, příjmů z daní, poplatků a stimulování investic do místní infrastruktury. Méně očividnými je vytváření chráněných oblastí tam, kde je prostředí atraktivní pro cestovní ruch a možnost využití infrastruktury vytvořené pro cestovní ruch i rezidenty regionu. Mezi negativní dopady lze zařadit především devastaci životního prostředí, pokud počet návštěvníků překročí určitou mez (fyzické znečišťování, nadměrné využívání přírodních zdrojů) a v případě špatně odhadnutého potenciálu regionu a špatného marketingu mohou přijít vniveč investice zaměřené na podporu cestovního ruchu. Další negativní dopad může mít cestovní ruch na sociálně–kulturní oblast, ale to je obecně platné spíše na územích velkého rozsahu s tradičním způsobem života (např. Chodsko).
Postup pro minimalizování těchto negativních dopadů navrhuje Koncepce státní politiky cestovního ruchu v České republice 2007 – 2013 (MMR ČR, 2007). Tato koncepce všechny akce týkající se čtyř základních priorit (konkurenceschopnost produktů CR, rozšiřování a zkvalitňování infrastruktury a služeb CR, marketing CR a vytváření organizační struktury CR) podmiňuje splněním 3 základních principů udržitelnosti – principu ekologického, provozování šetrných forem cestovního ruchu, principu ekonomické prosperity a principu kulturně – sociální identity.
Pro zminimalizování vlivu cestovního ruchu na životní prostředí tento dokument navrhuje vytváření a realizaci forem CR šetrných k životnímu prostředí (venkovský CR, agroturistika, cykloturistika...), certifikaci ekologických služeb a produktů a ekologickou osvětu návštěvníků destinací cestovního ruchu. Zatímco specifické formy cestovního ruchu šetrné k životnímu prostředí se u nás díky zvyšující se poptávce úspěšně rozvíjejí a osvěta návštěvníků v rámci finančních možností též, certifikace služeb je nedostatečně rozšířená. V České republice může být službě cestovního ruchu - typicky stravovacímu nebo ubytovacímu zařízení - udělena ekoznačka Ekologicky šetrná služba (součást vládního programu Česká kvalita) nebo ekoznačka Květina, kterou uděluje Evropská unie. Ekoznačkami Květina nebo Ekologicky šetrná služba se však může pyšnit ke 4.3.2010 pouze devět služeb cestovního ruchu v ČR (www.cenia.cz, 2010). Lze jen doufat, že vláda bude motivovat provozovatele služeb k získání některého z certifikátů, což povede k větší odpovědnosti provozovatelů a snížení devastace životního prostředí cestovním ruchem. Mimo již zmíněnou Koncepci státní politiky cestovního ruchu je tento záměr popsán i ve Strategii národní politiky kvality v ČR 2008 – 2013 (Rada kvality ČR, 2008).
Na podporu obrany proti nesystémovosti v nakládání s prostředky vkládanými do cestovního ruchu a z toho plynoucích přímých i nepřímých ekonomických ztrát (a na druhou stranu i maximalizaci zisku) navrhuje Koncepce státní politiky cestovního ruchu i opatření obecnější, jmenovitě například vznik regionálních organizací cestovního ruchu, zlepšení spolupráce mezi organizacemi cestovního ruchu na všech úrovních (až po Ministerstvo pro místní rozvoj), podporu turistických informačních center a standardizaci jejich služeb.
Nejdůležitějším z těchto opatření je vznik organizací cestovního ruchu (dále OCR). Ing. Eva Francová Ph.D. z Univerzity Palackého v Olomouci (Cestovní ruch, 2003) popisuje strukturu oblasti správy a řízení managmentu cestovního ruchu takto:
Zatímco ministerstva plní svoji roli v cestovním ruchu bez větších problémů poskytnutím kvalitního legislativního rámce, krajské a městské úřady mají často mezery ve fungování svých organizací cestovního ruchu (organizací cestovního ruchu na této úrovni jsou všechna na obrázku popsaná oddělení, útvary apod.) a tím i ve fungování managmentu cestovního ruchu. Hlavním úkolem OCR v regionu je vytvářet strategii pro cestovní ruch, která je poté vyjádřena v rozvojových dokumentech a zajistit spolupráci všech organizací zainteresovaných v cestovním ruchu. Dále OCR ovlivňuje především postavení cestovního ruchu v rámci struktury odvětví, zaměření cestovního ruchu (např. přírodní vs. městský, celoroční vs. sezónní) v závislosti na předpokladech regionu a jeho rozvoj. OCR přímo neprodává produkty cestovního ruchu, to je úkolem podniků, účelových zařízení a turistického informačního střediska. Publikace Marketing cestovního ruchu (Kiráľová, 2003) jako hlavní problém v činnosti OCR uvádí skutečnost, že zatímco podnikatelské subjekty se orientují na marketing a uspokojování potřeb návštěvníků, městy čí kraji řízené OCR a celkově orgány státní správy jsou více orientovány na ochranu památek, přírody a regulaci a řešení konfliktů vznikajících nedodržováním právních norem, což ústí v to, že potřebám a požadavkům návštěvníků tyto instituce nevěnují dostatek pozornosti. Dalším uváděným problémem je existence situace, kdy je propagace regionu jako produktu téměř závislá na jednom subjektu (OCR), který nemá z této práce přímý zisk, ale onen produkt tvoří a je závislý na množství podnikatelských a jiných subjektů, které z kvalitně nastaveného marketingu přímo profitují. Tato situace je v ekonomii ojedinělá a je příčinou mnoha problémů.
