Litoměřice – V prostorách bývalé továrny a dolu Richard v Litoměřicích se ve středu uskutečnilo setkání zástupců města Litoměřic, Ústeckého kraje a Biskupství litoměřického.
Stěžejním tématem bylo zpřístupnění části bývalé nacistické podzemní továrny Richard veřejnosti. V budoucnu by zde měla vzniknout expozice, která návštěvníkům přiblíží nejen původní těžbu vápence, ale hlavně dobu, kdy zde za války byla utajená nacistická podzemní továrna.
Celý projekt, který chce město Litoměřice uvést do života, se nyní nachází ve fázi tvorby konceptu a hledání finančních prostředků na studii proveditelnosti.
Součástí jednání byla prohlídka úložiště radioaktivního odpadu, které se v současné době v jediné zpřístupněné části bývalého podzemního dolu, a prostor, které by mohly být v budoucnu zpřístupněny veřejnosti.
„Tyto prostory byly opraveny a upraveny v době, kdy se úložiště rozšiřovalo. Nacházíme se nyní v prostorách, kde byly sprchy, sociální zařízení a kantýny. Jsou zde původní rozvody kanalizace, které tu byly vybudované v době těžby vápence a nacházíme se asi sedmdesát metrů pod zemí,“ vysvětlil Jiří Faltejsek, pověřený vedením Správy úložišť radioaktivních odpadů.
„Je to bývalý vápencový důl, ten vápenec se odlupuje, je tam vysoká vlhkost, která způsobuje závaly. A my bychom rádi využili autenticitu těch prostor, abychom lidem přiblížili nejen dobu válečné továrny, ale také technických fines při dobývání vápence od roku 1850 až do šedesátých let minulého století,“ sdělil k záměrům ředitel litoměřického Centra cestovního ruchu Kamil Soukup.
V dole vznikla za války utajená nacistická továrna, kde se vyráběly motory do tanků. Pracovali zde vězni z Malé pevnosti v Terezíně, kteří sem zpočátku docházeli. „Vycházeli brzy ráno a vraceli se pozdě večer a ta práce zde byla velmi namáhavá, takže nakonec zřídili pobočku koncentračního tábora přímo v Litoměřicích. Tím prošlo 18 tisíc vězňů, v jednu dobu tu bylo i 9 tisíc vězňů. Byl to jeden z nejhorších pracovních táborů a úmrtnost byla pětadvacet procent,“ popsal válečné hrůzy Kamil Soukup. Ten dodal, že vězni byli tak vysílení, že někdy u strojů zůstávali a umírali vysílením a vyhladověním nebo nemocí.
„Buď zde uděláme celý průřez historií, nebo jen část expozice a zbytek předsadíme před vchod. Zatím nevíme, zda zachováme původní vstup nebo uděláme nový, může tu hypoteticky být i výtah do podzemí,“ sdělil K. Soukup.
Teprve v horizontu dvou let by mohla být vytvořena studie a podmínky pro žádání finančních prostředků. „Tento ohromný projekt vyžaduje velkou přípravu, geologický průzkum, technické počty a s tím spojenou velkou investici. Věřím, že veškeré výdaje se vrátí nejen po ekonomické stránce, ale i po té morální. Dnes zapomínáme to, co bylo, a také dětem těžko vysvětlíme něco, dokud to na vlastní oči neuvidí,“ řekl závěrem o záměru Kamil Soukup.
Richard pohledem Jana Baxanta
„Jsme zde proto, že jsme před
časem podepsali s městem Litoměřice memorandum o spolupráci pro turistický ruch, pro zpřístupnění míst jinak nepřístupných. Přál bych si, aby ta spolupráce nebyla podepsána jenom formálně, aby to nebyl jen společenský kulturně – zájmový akt, ale realita. Spolupráce na konkrétních věcech, na dílech člověka, kde jde o dobrou věc.
V útrobách Richardu jsem poprvé v životě. Před časem jsme zde nad vstupními vraty žehnali Barborku, jako ochránkyni a patronku horníků, ale dál jsem nikdy nebyl. Viděl jsem jen
fotografie, četl články, takže jsem pouze tušil, jak to tu bude vypadat. Ale teď, když to vidím na vlastní oči, tak to obdivuji. Každý centimetr, každý decimetr, každého místečka zde se dotkla lidská ruka nebo dláto. Za vším tím tady je přítomen člověk a to mě fascinuje“.
Kateřina Bizzarri
Archív
